Ti, kteří neprošli Activity Check

1. května 2014 v 18:54
Tihle studenti a učitelé budou na blogu smazáni a postavy se automaticky uvolňují!

-Bou

-Kwon Ji Yong

-Byun Baekhyun

-Vo yoka

-Park Chanyeol

-Kim Jae Wook

-Min Yoon Gi

-Kaoru Niikura

-Lee Do Hyeong

-Huang Zi Tao

-Kris Wu

-Teru

 

Sandara Park

29. dubna 2014 v 18:48
Jméno: Sandara Park
Skupina: 2NE1
Věk: 22
Orientace: Hetero
Bytost: Víla
Student/Učitel: Student

Příběh: Sandara,alebo Dara,ako ju zvykla volať jej rodina a priatelia...teda až 1 priateľ,ktorého mala,bola odjakživa iná ako ostatní jej rovesníci a preto mala vždy problémy so zapadnutím do skupiny kamkoľvek šla.Zo začiatku sa tým veľmi trápila,pretože pocit nechcennosti ju každým dňom zožieral čoraz viac a viac.A veľakrát nevedela pochopiť prečo je to tak.Bola obyčajným dievčaťom ako všetky ostatné.Alebo to bolo jej zvláštnymi záujmami? Vždy ju fascinovali rôzne mýticky bytosti a tak sa nimi aj zaoberala.A najviac ju zaujímali práve víly.Očká sa jej vždy rozžiarili keď narazila na nejaký článok alebo podobne o vílach a hneď si to samozrejme zapísala do svojho ružového zápisníčka,ktorý nosievala vždy so sebou,ak v škole.Tam sa preň takmer vždy stretla s výsmechom a urážkami.
"Už zas si niečo zapisuje do toho svojho zápisnička."
"Prebuď sa už konečne,úbožiačka! A začni poriadne žiť!"
"To sa za ten zápisník chceš aj vydať?"
Časom sa naučila takéto veci ignorovať.Jednoducho to bolo jedným uchom dnu a druhým von.Ďalej si žila vo svojom svete,oveľa krajšom ako bol ten vonkajší.Až raz...raz mala možnosť do tohto jej sveta vpustiť aj niekoho ďalšieho.Konečne našla niekoho kto jej porozumel,komu sa jej zapisovanie nezdalo divné.Jej život,spolu s ním,bol konečne o čosi svetlejší,o čosi krajší.Až sa stalo že Dara sa do jej milého zamilovala.Bola šialene zamilovaná,no mala strach niečo povedať,pretože sa bála odmietnutia.Jedného dňa mu to však musela povedať a keď nadišiel ten deň...do bodky sa naplnili všetky jej obavy.Chlapec ju poslal dočerta a ona s plačom odišla domov.Preplakala naozaj veľa nocí a s ňou bol samozrejme aj jej zápisníček.Bol to zdroj jej najkrajších spomienok,ktoré na chlapca mala a nedokázala sa ho zbaviť.Len plakala...a plakala...a plakala.Až to jedného dňa nevydržala a siahla si na život.Jej mama ráno vošla do izby s bezvládnym telom na posteli a zakrvavenou dlážkou.Dary už viac nebolo ...
Alebo?
Otvorila oči a ocitla sa na neznámom mieste.Nikdy predtým tu nebola a vôbec netušila ako sa sem dostala.Bola obklopená zeleňou a...prírodou.Od jej mestečka,kde bývala,to malo naozaj ďaleko.Áno,Dara sa premenila na vílu.A netrvalo dlho a aj ona to pochopila.Zo začiatku bola zmätená,vôbec nevedela čo robiť.No postupne si uvedomila,že sa jej splnilo to,po čom vždy túžila.Stať sa jedného dňa vílou.Možno to,čo sa stalo s tým chlapcom nebola náhoda...
A tak sa rozhodla začať svoj nový život na novom mieste - na akadémii.

Choi Seung Hyun

28. dubna 2014 v 22:51

Jméno: Choi Seung Hyun
Skupina: BIGBANG
Věk: 666
Orientace: bisexuál
Bytost: incubus
Student či učitel: student

Příběh: Podprůměrný, nerozhodný, hloupý a nebo dokonce slabý? Ne, tak tohle rozhodně nejsem. Už od malička jsem zvyklý pokaždé dostat to, co chci a to jen díky mé schopnosti manipulovat s lidmi. Nezáleží mi na tom, jestli jsou to moji nepřátelé nebo přátelé, pokaždé je donutím udělat to, co chci. V tom je asi moje největší kouzlo. Ano, někdo by mohl namítnout, že jsem příliš namyšlený a mám velké ego, což není vlastně tak daleko od pravdy, ale já mám raději slovo 'ambiciózní'. Nevím, co si od tohohle místa slibuji. Snad mě sem donutila jít předatava jisté zábavy, ale zároveň určitých povinností, kterých se mi obvykle moc nedostávalo. Nebyl jsem a snad ani jen tak nebudu zvyklý dělat nějakou těžkou práci. Nikdy jsem to nepotřeboval, když jsem na to měl své lidi, kteří to udělali za mě a ještě mi poděkovali. Každý normální člověk by byl svhopný dát cokoliv za to, aby měl takový život jako mám já, ale mě to prostě už nebaví. Mám rád změny do určité míry, ale jenom pod podmínkou, že tu změnu navrhnu a udělám já sám. Proto jsem taky dospěl k závěru, že tohle místo bude přesně to pravé pro mě. A navíc bych si tu mohl najít i nějakou spřízněnou dušičku, která by ve mě mohla probudit doposud zcela neobjevenou světlou stránku mého Já, ale kdo ví co se mi tam nakonec přihodí a potká.
 


Jung Ilhoon

28. dubna 2014 v 16:01

Jméno: Jung Ilhoon
Skupina: BTOB (Born to Beat)
Věk: 20
Orientace: Bisexuál
Bytost: Vampire
Učitel či student: Student

Příběh postavy: Není to tak dlouho co se to stalo, ano ta osudná tragédie která ho navždy změnila.Ale začneme hezky od začátku. Když byl Ilhoon ještě malé dítě jeho matka se ho zřekla. Tak teda putoval do dětského domova, kde se všemi vycházel za dobře, nakonec se dočkal!
Jeden pár si ho adoptoval. Na svůj věk byl Ilhoon vyspělí a chytrý, tak taky proto ho těžce od sebe všichni pouštěli.A i se svou novou rodinou bydleli v nějaké menší vsi. Čas plynul a z kluka se stal muž.Za tu dobu se toho mnoho událo, jeho pěstounský otec zemřel a jeho nevlastní matka byla na vše sama, tak také po krátce době propadla alkoholu. A tak studující Ilhoon byl na vše sám, musel si vydělávat na střední. Musel platit nájem, elektriku atd. Na 15 letého kluka toho bylo opravdu moc. Ale Ilhoon neztrácel naději. Po oslavě svých 19tých narozenin odjel studovat do Soulu. Bydlel na koleji ještě s jedním klukem téhož věku a rozuměli si a se všemi ze školy vycházel dobře. Mimo školu měl Ilhoon i svého koníčka a to basket. Jednou v zimě kdy už byla tma šel z tréningu domů zkrátil si to přes park, to byla jeho osudová chyba. Tak tedy šel, ovšem hned co vstoupil do parku se ho zmocnil pocit že ho někdo sleduje. Tak zrychlil .Nedalo mu to a otočil se, nikoho neviděl a tak se mu ulevilo.Tak tedy chtěl se otočit a pokračovat dál v cestě. Když už viděl světlo lampy a konec parku ulevilo se mu.Najednou se za ním ale objevil stín, kterého si Ilhoon ale nevšiml. Stín se blížil k němu, až ho dostihl. Vysoká postava celá v černém chytla Ilhoona za zápěstí, když to ucítil škubl sebou a najednou koukal do červených očí postavy.Postava se k mírně naklonila a zaměřila se na jeho krk. Ilhoon byl tak vyděšený že tam jenom stál a třásl se, když tu cítil tu pronikavou bolest. Nikdy nic takového necítil.Až druhý den ráno, kdy se probudil ve svém pokoji mu došlo co se opravdu stalo. Ale on chtěl žít normální život a na to co se stalo v tu noc se snažil zapomenout. Jednou v noci kdy ho probudila touha, touha po krvi. Neváhal ani chvíli a vrhl se na svého nejlepšího kamaráda a zakousl se mu do krku, ten slastný pocit když se mu dostalo krve byl nepopsatelný. Až moc si to užíval a jeho kamarád zemřel, došlo mu že to tak nemůžu nechat a tělo odtáhl a šikovně schoval. To ale nevyřešilo všechny jeho problémy. Touha po krvi byla čím dál tím silnější. Rozhodl se tedy že odejde a najde místo kde bude moci přebývat aniž by někomu ubližoval odešel tedy na akademii kde nebude vyčnívat a bude se učit své touhy potlačit.

Park Jiyeon

27. dubna 2014 v 22:11

Jméno: Park Jiyeon
Skupina: T-ara
Věk: 25
Orientace: Bisexuál
Bytost: Vampire
Učitel či student: student

Příběh postavy: Park Jiyeon pochází z normální průměrné rodiny, která žila na vesnici s menším počtem obyvatel. Navštěvovala jednu z místních vesnických škol a ve volném čase se snažila ve vesnici pomáhat nebo chodila s holkama do jedné zdejší hospůdky tancovat po večerech. Ve vesnici byla celkem oblíbená a jednoho dne, když konečně slavila své 18. narozeniny jí rodiče povolili jet do blízkého města, kde chtěla získat spoustu nových zkušeností. Osud jí ale nepřál, když se večer vracela k domu, kde byla ubytovaná, přepadl jí dost nepříjemný pocit, že se něco stane. A opravdu, netrvalo dlouho a v uličce vedoucí od hlavní silnice k jejímu ubytování jí sledoval jakýsi muž. Snažila se sama uklidňovat, že to nic není a že je pouze shoda náhod, že jde pořád tím samým směrem co ona. Začal zrychlovat, takže začla i ona. Avšak nepočítala s tím, jak rychlý je on a po chvilce už byl dost blízko ní. Postavil se před ní, takže ona nemohla pokračovat v chůzi, začala couvat, přičemž onen muž stiskl silně její zápěstí a ať se bránila sebevíc, neměla šanci. Ani se nenadávala a už cítila jeho ostré zuby zabořené ve svém krku a nehoráznou bolest, protože vzhledem k tomu, jak se bránila a snažila pořád dostat pryč, nešetřil ji a když se onen muž- UPÍR, jak se později dozvěděla nasytil, nechal jí tam ležet v rohu ulice. Myslela, že to bude její konec, ale bohužel, další ráno se probrala. Nic jí nebolelo a ona si až později uvědomila, co se s ní vlastně stalo. Stala se z ní ohavná stvůra, která ubližuje lidem a jinak nepřežije. Znenáviděla se, nevrátila se domu a doteď je Jiyeon pohřešovaná, protože nechtěla svým rodičům něco provést. Několik let se držela dál od měst na samotce a snažila se svému hladu vzdorovat, ale pak to bylo ještě horší a nejednou byla schopná vyvraždit polovinu domů v ulici. Věděla, že toto nikam nevede a že pokud chce, aby lidem byla méně nebezpečná, musí se naučit, jak se kontrolovat a nejlépe někde daleko od nich.

Yang Dae Ho

24. dubna 2014 v 22:01
Jméno: Yang Dae Ho
Skupina: -- ( ulzzang)
Věk: 95
Orientace: Bisexuál
Bytost: Upír
Student

Příběh postavy:
Dae od mala věděl o své moci, díky tomu se s nikým pořádně nebavil a bál se sám sebe. Ale jak to tak bývá, dostal se ke skupince lidí stejné jako nyli oni sami. Ti ho naučili co všechno dokáže, jak využít toho čím je. Jak dokonalý pocit zažije při vysání krve své oběti, ale tohle všechno bylo sice pěkný. Ale postupem času si začal uvědomovat co vlastně je, začal o sobě mluvit jako o něčem co se nemělo nikdy narodit. Začal se stranit lidí a ostatních tvorů, jenže jeho touha po krvi byla silnější než on. Toulával se po nocích lesy, kde se živil pouze krví zvířat, ale jednou když tam potkal dívku neudržel se a vysál ji. Nevěděl však, že ho u toho viděli. Všichni ho začali nenávidět, báli se ho, ale ve větším davu si na něj aspoň troufli vykřikovat nadávky a házet po něm různé věci. Rozhodl se, že musí někam zmize a hlavně se chce naučit ovládat sám sebe, aby se mohl znovu projít po ulici plné lidí a nemít nutkání všechny pokousat. Dozvěděl se o jedné akademii, kde je víc stvoření které se straní od lidí jako jsou on. Byla to pro něj jasná volba, doufal, že na Korana Academy se konečně naučí ovládat sám sebe.

Lee ChaeRin

24. dubna 2014 v 21:59
Jméno: Lee ChaeRin
Skupina: 2NE1
Věk: 123
Orientace: bisexuál
Bytost: Upír
Učitel či student: Student

Příběh postavy:
Každý má nějaký příběh, ať už lepší.. a nebo horší. Otázkou je, jestli někdo jako já může mít ten lepší.. dobrý příběh s takzvaným happyendem. Jestli člověk jako já, heh člověk. Bezpochybně jste si všimli mého pobavení nad slovem ''člověk''. Bohužel ani bytosti jako jsem já to občas neunikne. Když se podívám do zrcadla, vidím tam osobu s dlouhými černými vlasy, pronikavými tmavými oči, s na kousek přesně vyřezanými rty, bledou pokožkou. Takhle lidé vypadají, ne? Vlastní své vlastní tělo, povahu, nějak vypadají. Začleňují se do nějakých skupin. Mají své vlastní názory, způsoby.. všechno dělají podle sebe. A sakra, proč bych se já nemohla nazývat člověkem? Vypadám tak, a z jisté perspektivy se tak chovám, dělám to, co dělají oni. Už je to 100 let, co putuji po celém světě, začleňuji se do skupin, přilnu k nějakým lidem. Ale co oni? Po čase na mě zapomenou. Hloupí lidé.. jsou tak naivní. Jejich stupidní vlastnosti, které mě přinášejí až do údivu. Jak snadno zapomenou na to, co prožili. Jak snadno zapomenou na lidi, které dříve milovali, měli je rádi.. Jak snadné je pro ně odhodit celý kus života. A to jen kvůli jejich stupidním vlastnostem. Člověkem už nejsem a jsem za to ráda. Ale před těmi sto lety, než se to stalo jsem i já byla pouhým člověkem. Byla jsem hloupá, zapomínala na lidi které jsem dříve milovala. Díky bohu, že už to tak není a já jsem bytostí, kterou jsem.
Pamatuji si na svou ''proměnu'', jako by to bylo včera.
Bylo to za jednoho letního rána, kdy jsem vylezla z postele a namířila si to do balkonu, na jehož prosklené dveře přistál kamínek. Na tváři se mi usadil můj typický milý a příjemný úsměv, když jsem viděla vyššího muže, kterého už jsem po půl roku nazývala ,,mým mužem''. V ruce kterou nasměroval směrem nahoru držel puget rudých růží, které jsem odjakživa milovala a na tváři mu hrál jeho šibalský úsměv. Mě samotné se koutky rozehrály do ještě širšího úsměvu, přičemž jsem je potáhla chvilkově k sobě a vyběhla jsem z balkonu, až za mnou zavlála dlouhá bílá záclona. Ani jsem se neobtěžovala vzít si na sebe župan, abych po venku nepobíhala v košili. Chtěla jsem za ním jen běžet a plně ho sevřít v objetí, což jsem taky udělala. Skočila jsem mu do náruče tak, že mu skoro vypadly ony růže. Odpovědí na to mi bylo jen zasmání se od srdce a políbení na tvář, místo pozdravu. Ani já jsem ho nepozdravila. Jednak jsem nemohla, protože bych to spíše zapištěla, a jednak to ani nebylo třeba. už jen pouhým pohledem do očí toho druhého jsme věděli, co si myslí. Slova byla zbytečná. A to jsem cítila jen po jeho boku. Chvilkami mi však připadal divný, jistěže, pro mě byl dokonalý. Ale to se neměnilo na tom, že se občas choval divně. Naše společné noci končily pokaždé stejně. Probudila jsem se sama, na druhé půlce postele nikdo neležel a na nočním stolku byl vzkaz, že na mě někde čeká a miluje mě. Díky tomu jsem vždycky zapomněla na to divné, užívala jsem si krásné chvilky s ním. Takhle to trvalo další rok. Většinu času jsem trávila sama a když přišel on, všechno bylo jako za starých časů.
Nastal den mých třiadvacátých narozenin, které jsem měla v plánu oslavit s ním, mou rodinou a našimi společnými přáteli. Přípravy byly v plném proudu. Má matka a sestry se snažily mě pořádně vyparádit, ačkoliv mi každý říkal že by mi to slušelo i kdybych měla na hlavě pytel. Jejich péči jsem si užívala, takže jsem si to jen nechávala líbit a občas s nimi prohodila pár slov. Na můj vkus jim to ale trvalo šíleně dlouho. Nemohly se shodnout na mém účesu, takže jsem jim řekla aby mi nechaly vlasy rozpuštěné. Ale dost zbytečností, měla bych se vrátit zpátky k tomu hlavnímu~. Konečně nastala ta chvíle. Všichni se sešli u velkého stolu, já byla na jednom konci a zrovna jsem sfoukávala svíčky na dortu. Avšak, nikde jsem neviděla ''mého muže'', který mi slíbil že bude stát po mém boku. Nevěděla jsem co se děje, bála jsem se o něho. Jediné co mi v mysli hrálo byly myšlenky na něj. Koukala jsem všude okolo sebe, jestli ho třeba v dálce nezahlédnu. Nikde nebyl, ani nepřišel. Po mé narozeninové oslavě jsem se rozhodla ho jít hledat. Hledala jsem ho po celém městě, až jsem ho nakonec našla v jedné tmavé - pro mě až strašidelné- uličce sedět u dveří nějakého obrovského domu, který byl podobný nějakému hradu. Do očí se mi nahrnuly slzy, vážně jsem měla strašný strach. Navíc on vypadal tak.. opravdu smutně. Hlavu měl sklopenou, díval se na zem a ruce měl od krve, opřené o stehna. Rychle jsem k němu doběhla a klekla si před něj. Mluvila jsem na něj, ptala se ho, proč nepřišel. Proč mě nechal samotnou i na den mých narozenin. Odpovědi jsem se nedočkala, ani sebemenšího náznaku života, vnímání. Chytla jsem ho za ramena a začala s ním třást. Po tváři mi stékaly slzy a chytla mě menší hysterika. Takhle jsem s ním třásla hodinu, až na mě upřel rudě zářící oči.. Náhle jsem se zasekla, sevřelo se mi hrdlo, ale nepouštěla jsem ho. Stisk na jeho ramenou jsem ještě zpevnila. Po chvilce, kdy na mě stále upíral rudě zářící oči se zvedl, díky čemuž jsem ho musela pustit. I já se zvedla a udělala pár kroků vzad. To bylo poprvé, co jsem měla strach z něj. Vždycky jsem z něho nějak vycítila dobrou auru a cítila se s ním v bezpečí.. Teď to ale byl přesný opak. Tak neskutečně moc jsem se bála.. Celá jsem se třásla, v očích stále slzy, které nešly potlačit. On se však blížil pořád ke mě. Já se rychle otočila a dala se na útěk. Najednou se ocitl přede mnou a rychlostí blesku mě přitlačil k těm dveřím, při kterých před tím seděl. Nechápala jsem, jak mohl.. vždyť jsme od těch dveří byli dobrých pár metrů. Pootevřel ústa a mě se naskytl pohled na dva trčící tesáky z jeho pusy, které se nezdárně blížily k mému krku. Pomalu mi začalo všechno docházet. Došlo mi, proč se to všechno dělo, proč jsem byla každé ráno sama.. došlo mi, že on je.. upír. Zpočátku jsem tomu ani nechtěla věřit. Nevěřila jsem na nadpřirozené bytosti. A teď.. můj muž do mě chtěl zabodnout své tesáky. Vzpurně jsem se kroutila, snažila jsem se bránit. Ale stisk, kterým mě tlačil ke dveřím pořád sílil a sílil, až jsem se nemohla ani hnout. Nezmohla jsem se na nic jiného než na tichý pláč. To mi ale bylo zbytečné. Najednou mi celým tělem proběhla bolest a na svém krku jsem pocítila silný tlak, jeho tesáky se pomalu zasouvaly do mé kůže na krku. Cítila jsem, jak ze mě vysává všechen život. Všechno okolo mě se rázem změnilo do hluboké tmy.
Probudila jsem se až ráno s obrovskou bolestí hlavy.nechápala jsem, co se děje. kde jsem, proč tam jsem. Natáhla jsem ruku ke svému krku a špičky prstů se jej dotkla. Pocítila jsem ostrou bolest a téměř němě vykřikla. Teprve po tom se mi všechno vyjasnilo. To, co se stalo včera v noci. Muž, kterého jsem dříve nazývala mým mužem ze mě udělal nemrtvou. Chopil se mě obrovský vztek. Nenapadlo mě, co bych mohla udělat.. a už vůbec jsem nemohla najít smysl, pro který bych mohla žít. Jak se teď podívám do očí rodině, přátelům? No jo vlastně, oni nemůžou poznat, co se ze mě stalo. I tak se mě ale zžírala nenávist toho muže. Mě samé, že jsem se přestala bránit.
Několik týdnů jsem jen tak bloudila po městě a na noci se ukrývala do místa, kterému jsem říkávala domov. Všem mým známým přišlo divné mé chování.. Z přátelské a nekonečně pozitivní radostné dívky se stala chladná, nepřátelská žena, která si nepřipustí nikoho k tělu. K nikomu jsem necítila žádné zvláštní pocity.. lásku.. nikoho jsem neměla ani ráda. Ne, že bych je nenáviděla. Prostě jsem nebyla schopná jakýchkoliv citů. Jednoho dne, kdy už jsem se nevydržela dívat na jejich tváře plné radosti jsem se odebrala do své jizby, kde jsem si sbalila pár svých věcí a se vzkazem pro rodiče, aby mě už nikdy nehledali a zapomněli na mě, který jsem jim pověsila na lednici jsem odešla..
Z ničeho nic se můj ''život'' změnil a mě to začalo bavit. Kdykoliv jsem si mohla změnit jméno, navštívit všechny země do kterých jsem chtěla.. Plus ještě, když jsem se mohla dát na lov a zabodnout své dlouhé tesáky do krku nějakého člověka. Ten pocit kdy jsem se naplňovala jeho krví byl doslova orgasmický.
Prvních šedesát let mě to ukrutně bavilo a já si to užívala.. Jenže teď, kdy už se to vlastně všechno opakuje dokola je to nuda.
A to je důvod, proč jsem se jednoho dne odebrala do akademie, kde bych mohla začít úplně nový život a najít bytosti, které jsou na tom podobně jako já. Kdo ví, třeba si tam najdu i přátele~

Im YoonA

31. prosince 2013 v 21:54

Jméno: Im YoonA
Skupina: Girls Generation
Věk: 19
Orientace: Heterosexuál
Bytost: Čarodejnica
Učitel či student: Študent

Příběh postavy: Yoona vyrastala od malička v celkom bohatej rodine. V rodien, ktorá nebola ani len trošku obyčajná. V jej rodine bolo kopa čarodejníc. Či už sa jednalo o jej matku, starú mamu, prastarú mamu a tak ďalej ... všetko to boli čarodejnice. Rovnako tak i Yoona, ktorá však musela svoje schopnosti tajiť, keďže jej otec nebol nijaká nadprirodzená bytosť a nemal ani len tušenia o tom, čo jeho dcéra i manželka dokážu. Jej mama však nebol zrovna nadšená, že Yoona nemôže prejavovať svoje schopnosti a tak sa teda rozhodla, že ju pošle na akadémiu Karona, kde bude môcť slobodne zdokonaľovať svoje schopnosti a nie len tajne vo svojej izbe, aby jej na to náhodou otec neprišiel. A tak teda odišla, s tým, že otcovi nahovorili, že odišla na nejakú súkromnú školu, niekde ďaleko. A tak sa teda s radosťou vydala za touto novou skúsenosťou.

Oh Sehun

31. prosince 2013 v 21:52

Jméno: Oh Sehun
Skupina: EXO
Věk: 20
Orientace: Bisexuál
Bytost: Upír
Učitel či student: Student

Příběh postavy:
Sehun byl kluk, jako každý jiný. Měl rodinu, přátele, i když jich nebylo zrovna moc, chodil do školy - zkrátka měl normální život. Už od malička byl spíše tišší typ a moc se nevyjadřoval. Na venek zkrátka působil chladně, ale když ho člověk poznal blíže, zjistil, že byl přátelský a měl dobré srdce. Avšak právě to se mu stalo jednu noc osudné.
Zrovna, když mířil jednu horkou letní noc domů z brigády, zahlédl na rohu ulice svou spolužačku. V tu chvíli si tedy myslel, že je to jeho spolužačka. S úsměvem k ní došel, ale jak se k ní blížil, všiml si, že vypadá smutně.
"Jsi v pořádku?" zeptal se tichým starostlivým hlasem a jemně jí položil ruku na rameno. Dívka až líně zvedla hlavu a upřela na něj rudě zářící oči. Sehun byl v šoku. Tohle nebyla jeho spolužačka. Ty oči… Ukročil dozadu. Nelíbil se mu ten její pohled, který působil hladově. Než však stihl cokoliv dalšího říct, nebo nějak zareagovat, byl přirazen ke stěně a ucítil ostrou bolest vycházející z krku. Němě vykřikl. Cítil, jak z něj vysává život. A to doslova. Po chvíli se vše kolem něj propadlo do tmy.
Probral se o celý den později, taktéž v noci. Byl zmatený a pořádně netušil kde je nebo co tam dělá. Ale cítil něco jinak. Něco s ním bylo jinak. Pootočil hlavu na stranu. V ten moment jím projela bodavá bolest. Zvedl ruku a dotkl se svého krku. Jako by se mu vše v ten moment vrátilo. Ta dívka nebyla člověk a tím teď nebyl ani on sám. Vyděsil se. Několik dní bloudil po okolí. Nevěděl co dělat, ale věděl, že se nemůže vrátit. Věděl, že jeho život už nikdy nebude takový, jako dřív.
Jednoho večera, když slunce zapadlo, se v tichosti dostal otevřeným oknem domů. Rodičům napsal dopis na rozloučenou s tím, že ho nemají hledat, vzal si pár věcí a stejně tiše i zmizel.
Uběhl celý rok a on už se sžil s tím, co je. Nebylo to pro něj jednoduché, ale neměl na výběr. Jeho povaha nyní byla zcela chladná. Byl bez přátel, bez rodiny. Neměl nikoho. Možná proto, že k sobě málo koho pustil. Věděl, že takhle nemůže dál žít. I za tu dobu toho moc o tom, co je nevěděl. Samozřejmě krom toho, že je upír a musí se živit krví. Po dlouhé době se mu podařilo najít akademií, která mu mohla zodpovědět všechny jeho otázky a pomohla mu naučit se to, co by jako upír měl vědět.

Kim Jong In (Kai)

25. prosince 2013 v 23:44

Jméno: Kim Jong In (Kai)
Skupina: EXO
Věk: 469
Orientace: bisexuál
Bytost: Incubus
Učitel či student: student

Příběh postavy: Byla šťastně zamilovaná, svého nastávajícího manžela milovala z celého svého srdce, ale neznámému muži, který se zčista jasna objevil v menší vesnici za městem, odolat nedokázala. Přitahoval jí, vábil jí a nakonec jí svedl. Kdyby jen věděla, že jemu by se nikdy ubránit nedokázala~

Té osudové noci oni dva zplodili dítě. V dalších devíti měsících v jejím lůně měl růst a sílit další potomek Ikuba. Tento malý hřích měl navždy zůstat tajemstvím.

Byl pozdní červencový večer, když Kai slavil své osmnácté narozeniny. Den, kdy se plně měly rozvinout veškeré předpoklady, které měl zdědit po otci.

Té noci se opravdu něco změnilo. Neskutečný pocit hladu, který by nezahnalo žádné jídlo ani pití. Kai lačnil po těle mladé dívky. Vzal si jí násilím, zdaleka neuměl ovládat to, co by Inkubus měl.

Ještě té noci, když se na jeho nestvůrný zločin přišlo, byl nucen odejít. Svůj úkryt našel až v akademii Karona, daleko od své rodilé vlasti, daleko od toho, co udělal~

Kam dál